Další den jsme vybrali stezku Suchá Bela, která je nejznámější a údajně jedna z nejkrásnějších. Počasí nám ráno moc nepřálo, pršelo a na takové místa jako jsou tyto stezky, by se nemělo chodit, když se venku čerti žení. Klasicky jsme si položili otázku, co teď? Volba padla na Dobšinskou ľadová jaskyňu, která se nachází na druhé straně Slovenského ráje.
Věděli jste, že? Dobšinská jeskyně je národní přírodní památkou, jeden z nejvzácnější a nejpozoruhodnějších přírodních jevů na Slovensku a spolu se Stratanskou jeskyní zapsaný na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Z celkové délky jeskyně 1388 m je veřejnosti zpřístupněný okruh dlouhý 475 m. a průměrná teplota je mezi -3,0 až 0,2°c
Po cestě zpátky jsme se zastavili ještě k Chmarošskému viaduktu, kde jsme udělali pár fotek, a protože se začalo dělat konečně hezky, mohli jsme vyrazit zdolávat další žebříky a překážky. A bingo, po dešti nikde nikdo, až jsme si mysleli, že jdeme špatnou trasou. Většinu cesty jdete v korytě říčky, přes dřevěné mostky, překračujete velké i malé popadané kusy stromů, občas prostě šlápnete do potůčku, protože po dešti je tu víc vody a nevíte, jestli se koukat pod nohy nebo na to krásné okolí. Následují další vysoké žebříky a kovové schodky trčící ze skály. Musíme říct, že to bylo pěkně náročné, když už zdoláte všechny tyto srandy, čeká vás ještě téměř nekončící kopec nahoru, ale po zkušenosti na této trase jsme pochopili, proč je to zde tak oblíbené a jezdí sem tolik turistů. Jen výlet moc nedoporučujeme osobám se závratěmi. Po návratu si dopřáváme zasloužené halušky s pivem a odjíždíme odpočívat zpátky na chatu.
A je to tady, poslední den naší výpravy. Chceme ještě říct, že je zde spousta tras, které můžete navštívit a hodně z nich jsou ferraty, na které potřebujete horolezecké vybavení. My nezkušení, jsme si zatím na takový adrenalin netroufli, ale tak trochu nás to nalomilo, takže kdo ví, snad budeme mít ještě možnost se to vyzkoušet.
Ale zpět k výletu – Tomašovský výhled. Je to vysoký skalní výstupek. Je z něj krásný výhled na údolí Bílého potoka a část Prielomu Hornádu.
Toto už byla spíš odpočinková trasa, asi právě proto jsme tu potkali nejvíc turistů. Nejsou na ni žádné žebříky, jen pár mostů přes řeku.
Slovenský ráj doporučujeme všem, kteří milují téměř nedotčenou přírodu. Díky překážkám se na cestě nenudíte a rychle vám ubíhá. Pro pejskaře je důležitý baťoh pro psa, jinak to nemá ani smysl, Coffee se nesla vždy téměř 50 % trasy, zbytek si ťapkala po svých a poznávala krásy Slovenska.
Mimochodem, pokud ponesete vašeho pejska v baťůžku na zádech několik kilometrů a přes všechny nástrahy jako já, tak si vysloužíte dokonce večerní masáž. Stálo to za to si ty záda zlomit.
Díky Coffee.