Díl 2. Poprvé za hranicemi

V minulém díle jsme se dozvěděli základy o hrdince našeho deníku. Dnes se společně vydáme na první dobrodružství a rovnou k našim bratrům Slovákům do nádherného Slovenského ráje.

Sbalit se na několikadenní túru není vůbec jednoduché, spočítat správně granulky pro paní Coffee je oříšek, ale samozřejmě už jsme ostřílení cestovatelé, tak nám balení netrvá příliš dlouho. Po cestě z Brna, tenkrát to bylo ještě naše útočiště, jsme nabrali budoucí tchýni a švagra (jeden by řek, že vidět tchýni 24/7 je za trest, ale ta moje je výjimkou – snad to taky čteš, Péťi). Pak už jsme svištěli směr Strání na tu krásnou Dé Jednotku na Slovensku, přes Beckov a Trenčín (kam taky doporučujeme si udělat výlet) a během pár hodin jsme byli na místě ve městě Smižany. Ubytování jsme rezervovali jednoduše přes Airbnb. 

Území Slovenského ráje o rozloze 19 763 ha je vyhlášeno od roku 1988 za národní park. Toto území je známé svými roklinami a kaňony, které jsou zabezpečeny žebříky, stupačkami a jinými pomůckami. Téměř celou oblast Slovenského ráje pokrývají lesy – zabírají cca 90 % celkové plochy území. Centrem tohoto regionu je město Spišská Nová Ves a hlavními turistickými centry jsou na straně severní Čingov a Podlesok a na straně Dedinky, Mlynky a Dobšiná s Dobšinskou ledovou jeskyní.

Než se dostaneme na samotný Slovenský Ráj, pojďme si udělat ještě jednu menší zastávku po cestě – Šútovský vodopád.

Je to nevyšší vodopád Malé Fatře a pokud je teplo, můžete to spojit s koupáním v Kraľovanském jazeře. My se sice nekoupali, ale našich slovenských kamarádů v něm bylo požehnaně. Zbaštili jsme malou sváču na parkovišti a vyrazili. Začnete na modré turistické trase a pak už sledujete ťapky paní Coffee jak uhání dopředu za dalším novým dobrodružstvím. Je to příjemná 10 km procházka s mírným stoupáním a po cestě nepřehlédnete rovnou dvě chatky s občerstvením – a to se vyplatí. Stezka se táhne lesní cestou celou dobu podél potoka, až se vám z ničeho nic objeví 38 m vysoký vodopád v celé své kráse.

Pokud pojedete kolem, určitě si k vodopádu zajděte, můžete to spojit třeba
i s výšlapem na Velký Kriváň, i když to by byla mnohem delší procházka. Každopádně máme Velký Kriváň a i celou Malou Fatru na wishlistu tak fingercrossed, aby se situace okolo korony zlepšila a brzo se tam podíváme. Teď už nasedáme do auta, pokračujeme dál v naší cestě, míjíme Tatry a k večeru jsme na místě.

…

První ráno se nám vstávalo báječně, však jsme si taky dovezli zásobu sedmiček z jižní Moravy a večer jich pár statečně načali. A vypálení červa domácí slivovicí hnedka z rána nesmí samozřejmě chybět, taky máte takovou tradici? Po rituálu se naplnili baťohy svačinou, pamlsky, dostatečnou zásobou pitné vody a mohlo se vyrazit.

Hned ze startu jsme vybrali cca čtrnáctikilometrou trasu nazvanou Prielom Hornádu, jediná, kterou můžete projít oboustranně. Je to nádherný okruh, který jsme začali v Podlesku, pokračovali přes cestičky hrdlem Hornádu a zdolávali statečně žebříky, některé i přes 20 metrů vysoké. Co si budeme, hrdlo jsem měl sevřené jako když dostanete sms „musíme si promluvit“, protože mít poprvé v baťůžku paní Coffee, která je stejně nervózní jako při prvním dnu u nás, je stresující, bojíte se, že se začne mrvit, shodí nás oba a zároveň všechny na žebříku pod námi, obzvlášť z takové výšky nad zemí vedle majestátního vodopádu. Ale má to výhodu, alespoň bychom umřeli na kouzelném místě (haha). Žebříky jsou příkré, ale pevné a když máte správnou trekovou obuv (prosím, buďte zodpovědní a vždy noste obuv odpovídajícími terénu), tak vám to ani neklouže. Po zdolání těchto nástrah přijdete ke Kláštorisku, kde jsme se občerstvili. Pivečko na žízeň a nervy bylo fakt třeba. A pak už zpátky k Podlesku lehce z kopečka, my šli po svých, ale dá se půjčit i koloběžka nebo kolo.

• 

• 

No a co teď? Je teprve odpoledne, Coffee pobíhá po zahradě, jak kdyby na žádném výletu nebyla a my nemáme co dělat. Víte, jak jsme zmiňovali ty Tatry na začátku? Opět jsme sbalili psa, baťůžek i tchýni (čau, Péti) a za 45 min už jsme kupovali lístky na Skalnaté pleso pod Lomnických štítem. Udělali jsme dobře, moc hezký odpolední výlet, projít se kolem průzračného jezera obklopeného jen skalami.

Ještě mě napadá, že jsme díky vlivu koronavirové krizi, všednímu dnu a počasí potkali na cestách po Slovenku minimum lidí. Například na první stezce jsme potkali pouze pár dvojic. A to jsme byli pěkně vystrašení z fotek na internetu, fronty před žebříky jak na banány. Pokud tedy plánujete výlet právě sem, doporučujeme spíše jarní nebo podzimní měsíce, kdy není hlavní sezona.

A co jsme dělali v dalších dnech? To se dozvíte ve 2. části, zatím se mějte krásně.