Díl 4. Praděd, vodopády Bílá Opava, Hřebenovka
2. 5. 2021
Je neděle a my si dnes zavzpomínáme na náš výlet na začátku léta, a to do Jeseníku. Takže plán byl jasný – sbalit spacáky, karimatky, stan, pohodlné botky a jdeme na to. Coffee, jsi ready?
Tentokrát se k nám připojili kamarádi z Moravy, ti si přibalili ještě domácí slivovici a kytaru, takže i o večerní kulturu bylo postaráno. Tak jak začít? Tu slivovici necháme až na večer a teď se pojďme vrhnout konečně na ten výlet. Když jsem byla malá, byli jsme v Jeseníku jednou na letní dovolené a nejvíc si z toho právě pamatuji vodopády Bílé Opavy, o kterých si teď povíme víc.
"Vodopády Bílé Opavy" je označení kaňonu říčky Bílá Opava ve svrchní části jejího toku pod jihovýchodním úbočím Pradědu. Vodopády jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd a nejpůsobivějším místem v pohoří Jeseníků.
Po celé délce toku Bílé Opavy je pstruhová voda. Proměny reliéfu na březích řeky nejsou jen dávnou geologickou minulostí, ale i živou součástí – koryto se na mnoha místech každoročně mění, balvany se přesouvají, řítí se skalní bloky, na strmých svazích dochází na více místech každoročně ke svahovým sesuvům. Jsou to všechno přirozené pochody, kterým není třeba v přírodní rezervaci ani bránit, ani jim napomáhat.
Vyrážíme z Karlovy studánky někdy kolem 10 hodiny ráno v domnění, že jsme tam brzo a v pohodě zaparkujeme. Omyl! Byl krásný letní den, takže už i tak brzo byla téměř všechna parkoviště plná, nezbývalo nám nic jiného než zaparkovat na nějaké boční cestě a doufat, že odtud vyjedeme.
Hned od začátku se napojíme na žlutou turistickou značku, která vede prvních asi 500 metrů po asfaltové cestě a pak už krásnou lesní cestičkou až nahoru. Coffee na volno už vítá ostatní turisty i pejsky a my jdeme na první dřevěné mostky a schůdky. Tentokrát jsme batůžek nechali doma, nakonec ani nebyl třeba, trasa je sice náročnější, dá se však zvládnout i s dětmi. Stejně jako ve Slovenském ráji se kocháme překrásnou krajinou, kterou míjíme a posloucháme šumění potoka. V té době asi 6 měsíční neohrožená hrdinka Coffee, skákajíc přes spadlé kmeny stromů, nám kochání se trochu ztěžuje. Né jednou nám skoro zahučela přímo do potoka, ale jinak si nemůžeme stěžovat a ona vlastně taky ne, když se pak celkem náročné finální stoupání nese v náručí. Cesta nahoru nám trvala asi dvě hoďky, možná i kvůli tomu, že stezka je zpřístupněná oběma směry, proto se každou chvilku zastavujeme a pouštíme turisty z protějšího směru. Náladu nám to ale rozhodně nezkazilo, v horské chatě Ovčárny si dáváme dva rohlíky, česnečku, 2x povidlovo-makový štrúdl a langoš se sýrem a kečupem, mňam!
Od chaty Ovčárny je to k Pradědu ještě 3,6 km, my se rozhodli, že se ještě vyvalíme do trávy, chytneme trochu toho letního opálení, paní Coffee stihne šlofíčka a vyrazíme skoro stejnou cestou zpět. Schválně píšu skoro stejnou, šli jsme zpátky po žluté až k rozcestníku Nad vodopády Bílé Opavy a pak pokračovali po modré, která byla velmi příjemná, s mírným klesáním po celou dobu. Kdyby bylo na nás, tak bychom to takto udělali pro všechny, nahoru jedním směrem, dolu druhým, dává to smysl, ne?
Dnešní trasu máme za sebou, tak je čas na ten táborák a kytaru, i na zpěv došlo. Stan máme postavený za chvíli, ale rozdělat oheň už je těžší, nikdo noviny nemá, toaleťák nechce chytnout, nakonec nás zachrání tampon, který hoří nejlíp, super.
Druhý den ráno je ještě celkem chladno, ale máme v partě pár odvážlivců, kteří si dají ranní sprchu v potoku přes cestu (Coffee mezi ně nepatří). Výchozí stanice je Červenohorské sedlo a pak po E3 Hřebenovce přes horskou chatu Švýcárnu na Praděd.
Evropská dálková trasa E3 je turisticky vyznačená trasa v projektované délce 6950 km pro pěší turisty po Evropě od Španělska na východ do Bulharska. Českou republikou prochází při severní hranici, v terénu je vyznačena tabulkami s uvedením E3 a pásovým značením různých barev.
A z Červenohorského sedla si to štrádujeme tedy po červené značce, do kopce, z kopce, hřebenovkou až k vrcholu Malý Jezerník. Naším hlavním lákadlem bylo vrcholové rašeliniště, které doporučujeme vidět všem! Představte si situaci – krásné letní počasí, občas lehký vítr (nám sice foukalo jako blázen, ale nebudeme si to kazit), kráčíte po dřevěných chodníčcích, míjíte malá jezírka a kontrolujete, aby tam paní Coffee nespadla. Koukáte na ostatní vrcholky kopců, a hele, tam to vypadá jako useklý kopec, co to je? No přece vodní elektrárna Dlouhé Stráně. ☺
Dřevěné chodníčky a okolní rašeliniště pokračují, už i všechny fotky máme vyfocené, Coffee už nespolupracuje, tak už tam přeci musíme být, ne? Nene, tato cesta je poněkud delší, stále nám chybí 2 km ke Švýcárně. Tam si dáváme oběd, už si nevzpomínám, co jsme si tenkrát dali, ale vím, že tam bylo hodně lidí a nás už bolely všechny packy.
Co teď? Na Praděd jsou to ještě 4 km a zpátky dalších 9 km... Řekla bych to asi takhle, někdy to prostě nevyjde tak, jak jste si plánovali a je to úplně v pořádku. Takže my to prostě v tomto bodě otočili a vzali to stejnou trasou přes ta krásná rašeliniště zpátky. Odměnou nám byly palačinky a pizza v restauraci a po odpočinku nás čekala cesta zpátky do Brna – na to se snad nejvíc těšila ta naše hrdinka, prospala to celé. Byl to takový krátký výlet, ale už teď vám můžeme říct, že máme na wishlistu další místa a těšíme se až se tam znovu podíváme.
